1. Jaký je původ tradice přijímání mezi myslivce a koho se dnes týká?
- Přijímání mezi myslivce je myslivecký zvyk , dříve nazývaný „vyzbrojení“ či „ozbranění“ nebo „ přijetí v počet myslivce“, prováděné ještě v 19.století. Myslivec se z nováčka stane až v průběhu několik let získávání zkušeností a informací. Dnes se přijímání mezi myslivce týká nováčků myslivců po několikaleté praxi nebo čerstvého absolventa mysliveckých zkoušek s nejlepším výsledkem.
2. Popište stručně průběh slavnostního přijetí mezi myslivce.
- Ten, kdo přivádí, představuje a doporučuje nového myslivce, je zpravidla myslivecký hospodář, ale může to být i myslivec, kterému byl adept svěřen během praxe.
Uvádí ho těmito slovy: „ Já, ustanovený myslivec, dokládám a potvrzuji tímto, že dosud adept Václav Šmíd, rodem z obce Habří, po dvě léta vykonával učení v myslivost, a toto se nejen naučil, ale během té doby se choval poslušně a věrně, jak se sluší na cti dbalého člověka a působil v každém ohledu k mému potěšení a spokojenosti, takže po provedených zkouškách jsem shledal, že si zaslouží, aby byl prohlášen způsobilým pro myslivost.“ Poté se postaví po levém boku pasujícího, který stojí za stolkem, na kterém je bílý ubrus, úlomky, zbraň, svícen, tesák, skleničky s přípitky, pasovací list a případně i střelený zajíc. Pokud se v místě zajíc neloví – tedy bez něho. Před stolkem je stolička, na ní chvoj nebo jen chvoj na zemi.
Pasující zapálí obřadně svíčku a s vážnou rétorikou říká: „Poklekni, myslivče, na znamení, že zvěř budeš ctít, hájit, šetřit a ve strádání zabezpečovat a že lovit ji budeš mysliveckým způsobem.“
Adept poklekne na pravé koleno, smekne klobouk a drží si jej na prsou.
Pasující pokračuje: „Vážení myslivci, kteří jste již byli pasováni, i vy všichni zde shromáždění, jež znáte naše staré přikázání – povstaňte!
Povstane každý, kdo má nohy a je zdráv, jak káže dobrý myslivecký mrav! V pozoru v družném tichém taktu, věnujte pozornost vážnému zde aktu. V upomínku na staré tradice, je zde rozžehnuta lojová svíce, dále zde máme střeleného zajíce, jako symbol pro nového zde myslivce.
Vy v pokoře a v pokleku se skloňte, vše v paměti si dobře uchovejte a za přízeň všem pak řádně poděkujte! Ten radost měj z dobré myslivosti, kdo ji koná ve cti bez zištnosti, komu příroda je srdce tužbou a myslivost čisté krásy družbou.
Není myslivcem, kdo zná jen lovit, a není ochoten hájit, šetřit, tvořit! Ctěme dobré myslivecké mravy, cit, čest a skromnost měj myslivec pravý!“
Načež pasující vezme do ruky tesák, obejde zprava stůl, aby byl připraven ke třem úderům plochou obnaženého tesáku a řekne:
„První úder k poctě Hubertově patří, přízeň svou, patrone, rač nám zachovati, druhý k připomínce mysliveckých mravů platí, vždy a všude musíš je i nadál zachovati, třetí úder dávám k poctě české myslivosti, kterou chraň vždy a všude s bedlivostí.
Přijímám tě do řad mysliveckých druhů, buď vítán v našem kruhu. Přípitkem pak bude zpečetěno, co zde bylo vykonáno.“
Když jsem pozván provádět tento obřad jako host v jiné společnosti, vždy zapojuji do úderů místního předsedu, hospodáře. Nebo otec či děd nováčka, jsou-li myslivci, mohou být takto do obřadu zapojeni. Podmínkou ovšem zase je, že se těch několik slov k úderu naučí nazpaměť a nečtou je z papírku.
Poté pasující vezme do ruky pušku a pro přijímaného je to povel k povstání a nasazení klobouku na hlavu. Pasující k němu mluví: „Zbraň svou vždy pečlivě opatruj, zvěři a svým druhům ku pomoci stůj, rozvaž každý výstřel v dál, nejdřív miř a potom pal!“ Předá mu pušku zavěšením na jeho levé rameno.
K předání pamětního listu se říká: „Čest svou, myslivče, vždy mužně chraň, přírodu a její tvory vždycky braň; myslivecky lov a jednej jak se sluší, myslivcem buď vždy tělem i duší!“
A celý ceremoniál se chýlí ke konci. Závěrečné vyhlášení, které již lze číst s náležitým efektem ze zelených desek, zní: „Vážení myslivci i vy všichni zde shromáždění! Tímto datem se dává každému a všem ve známost, všem našeho stavu, aby vzpomenutému Václavu Šmídovi, s přihlédnutím k jeho slušnému chování a způsobům, byly prokázány pocty a k jeho patřičné žádosti jej přijímali do cechu mysliveckého.“
Úplný závěr zase lépe zpaměti: „Přátelé myslivci, přijměte mezi sebe nového druha a připijte k jeho poctě. Ať žije náš nový myslivec a ať vzkvétá naše slavná česká myslivost!“
Poté trubači troubí „HALALI“
3. Čeho se musíme v průběhu přijímání mezi myslivce vyvarovat?
- Nazývat to „pasování na myslivce“.
|
