I/A/1 - Definice myslivosti a její význam pro společnost 1. Dokážete výstižně definovat myslivost?
2. Charakterizujte vztah mezi myslivostí, lesnictvím a zemědělstvím.
3. Jaký je vztah myslivosti vůči průmyslu a národní ekonomice?
4. V čem spočívá společenský význam myslivosti?
5. V čem spočívá rekreační a zdravotní význam myslivosti? 1. Dokážete výstižně definovat myslivost?
- Je to zvláštní odvětví lidské činnosti, jejímž úkolem je chov, ochrana a lov zvěře a její využití.
2. Charakterizujte vztah mezi myslivostí, lesnictvím a zemědělstvím.
- Zemědělské a lesní porosty (popř. vodní plochy) tvoří životní prostředí zvěře. Při nerovnováze mezi životním prostředím a počtem zvěře může dojít k bodu, kdy zvěř působí škody – v lese okusem, ohryzem, loupáním, v zem. kult. spásáním osení, obilí, kukuřice, brambor a jiných plodin, vyléháváním obilí - černá zvěř ryje v zem. kulturách. Monokultury, mechanizace a chemizace působí škody na zvěři. Tak též působí znečištění vod, devastace lesů, doprava, atd…
Zvěř prospívá zemědělství a lesnictví – ničí semena plevelů, škodlivý hmyz, plže, hraboše a myši. Významným podílem potravy zvěře jsou traviny, buřen, divoce rostoucí na neplodných půdách, na místech hosp. nevyužitých, nepřístupných, přeměňují se tak v hodnoty využitelné pro člověka.
Je nutno zvyšovat úživnost každé honitby. V lese zakládáním políček pro zvěř, zvyšování výnosů, lesních luk, vysazováním okusných dřevin. V polích vyséváním dočasného i trvalého krytu.
3. Jaký je vztah myslivosti vůči průmyslu a národní ekonomice?
- Produkty myslivosti jsou dodávány jako suroviny, průmysl a řemesla dodávají do obchodní sítě výrobky. K myslivosti má vztah masný průmysl, konzervárenství, píšťařství, kloboučnictví, kožešnictví, koželužství, obuvnictví, rukavičkářství, brašnářství, řemenářství, oděvnictví, preparátorství, řezbářství, výzbroje a výstroje, výroba různých doplňkových a ozdobných předmětů, klenotnictví, v neposlední řadě obchod se živou zvěří. Myslivost zvyšuje cestovní ruch, včetně cizineckého, propaguje naši myslivost v zahraničí.
4. V čem spočívá společenský význam myslivosti?
- Myslivost působí kladně na morální a charakterový profil myslivce, zušlěchťujě ho a tím i jeho okolí. Nejen jemu přibližuje krásy přírody a učí ho respektu k ní.
Myslivost a lov inspiruje všechny obory umění (hudba, výtvarné umění, architektura, atp.) a mnoho řemesel. Myslivecká spolková činnost přispívá ke společenskému dění v obcích i městech (myslivecké plesy a zábavy, zapojování do různých společenských akcí organizovaných jinými subjekty, zapojování do vzdělávání mláděže a jejích volnočasových aktivit, atp.)
5. V čem spočívá rekreační a zdravotní význam myslivosti?
- Každý ví, jak příjemný a zdravý je pobyt a pohyb v přírodě. A myslivec nejde do přírody jen tehdy, když má chuť, ale musí do honitby za každých okolností. Námaha vyložená na pracích v honitbě i při lovu podporuje rozvíjení svalové síly, zvyšuje tělesnou zdatnost. Organismus se otužuje a získává odolnost vůči počasí. Myslivost posiluje souhru psychiky, nervového systému, zraku, sluchu, rozvíjí se zručnost, obratnost pohybů podmíněná držením zbraně, při střelbě poznáváme své reakce. Je zapotřebí zdůraznit i všeobecně rekreační význam myslivosti pro ty, kdo se jí věnují. Jde vlastně o formu aktivního odpočinu, o spojení jisté fyzické námahy s pobytem na čerstvém vzduchu a o uvolnění od psychického napětí. I/A/2 - Myslivost jako hospodářská činnost 1. Jmenujte příklady ekonomického přínosu myslivosti.
2. Které produkty poskytuje myslivost?
3. Jaký je význam zvěřiny?
4. Jaký je přínos myslivosti pro zaměstnanost?
5. Jaký je přínos myslivosti pro daňový systém? 1. Jmenujte příklady ekonomického přínosu myslivosti.
- Myslivost je díky stotisícové základně svých příznivců významnou hospodářskou aktivitou s celospolečenským ekonomickým dopadem. Nejviditelnějším výstupem je samozřejmě produkce zvěřiny a dalších komodit pocházejících z lovené zvěře, nicméně opomenout nesmíme především přesuny finančních obnosů související s nákupem mysliveckého vybavení, provozními náklady, nájmy z honiteb, úhrady škod páchaných zvěří apod.
2. Které produkty poskytuje myslivost?
- Zvěřina, kůže, kožešiny, srst, peří, parohovina a rohovina, spárky, zuby (zbraně, špičáky, kelce), pro myslivce samozřejmě trofeje.
3. Jaký je význam zvěřiny?
- V souvislosti se zvěřinou je třeba také zdůraznit, že nejde o pouhou množstevní produkci jistého druhu "masa", ale především o jeho kvalitativní vlastnosti. Zvěřina je živočišnou bílkovinou, která je organismem zvěře produkována v přirozeném prostředí. Zvěř si v něm obvykle vybírá to, co nejlépe vyhovuje jejím potřebám a dokáže tuto energii velmi účelně a velmi hodnotně uložit do svých tkání. Nezanedbatelný je i fakt, že zvěřina obsahuje jenom malé množství tuku prostupujícího svalovinou. Je tedy potravinou vysoce dietní. Zvěřina je v drtivé většině případů získávána lovem dle mysliveckých zásad (rychlé usmrcení bez stresové zátěže, dokonalé vybarvení kusu) a následně bez prodlení odborně ošetřena, je srovnání s klasickými "jatečními" produkty hospodářských, není tudíž zvěř vystavena stresu. Zvěřina je tak z hlediska svého vývoje, získávání i zpracování potravinou plně srovnatelnou s většinou v současnosti moderních stravovacích výrobků nesoucích označení "biopotravina".
4. Jaký je přínos myslivosti pro zaměstnanost?
-Myslivost je spojená s velkou částí průmyslu a tudíž přináší velkou škálu pracovních míst. Ať se jedná o oblékání (kloboučnictví, kožešnictví, koželužství, obuvnictví, rukavičkářství, brašnářství, řemenářství, oděvnictví), píšťařství, preparátorství, výroba zbraní a věcí s nimi spojené (dalekohledy, puškohledy,…) či obornictví. Přínos je opravdu značný.
5. Jaký je přínos myslivosti pro daňový systém?
- Ze všech věcí co myslivost žádá a co se kupuje je odváděna daň, tudíž přínos myslivosti pro daňový systém má jistou "váhu" a nezanedbatelnost. I/A/3 - Myslivost a životní prostředí 1. Co je to kulturní krajina a jaké v ní myslivost zajišťuje úkoly?
2. V čem spočívá „management“ volně žijící zvěře?
3. Jak se myslivost podílí na údržbě přírodních prvků v krajině?
4. Jakou roli hraje myslivost při záchraně ohrožených druhů zvířat?
5. Jaký je základní ekologický význam myslivecké péče o zvěř? 1. Co je kulturní krajina a jaké v ní myslivost zajišťuje úkoly?
- Kulturní krajina je typ krajiny, která vznikla kombinací činnosti přírody a člověka. Kulturní krajina je v současnosti vnímána též jako předmět ochrany přírodního prostředí a památkových hodnot. Myslivost zajišťuje udržování normovaných stavů zvěře, aby nedocházelo ke škodám na kulturní krajině a zajišťuje přirozenou rovnováhu organismů v ní.
2. V čem spočívá „management“ volně žijící zvěře?
- Udržování přirozené rovnováhy v přírodě, udržování normovaných stavů zvěře a ochrana ohrožených druhů.
3. Jak se myslivost podílí na údržbě přírodních prvků v krajině?
- Myslivci se podílí na údržbě přírodních prvků v krajině přímo zvyšováním úživností honiteb (vysazování remízků, okusových dřevin, ovocných stromů, zvyšování výnosů luk), udržování normovaných stavů zvěře, aby nedošlo ke škodám.
4. Jakou roli hraje myslivost při záchraně ohrožených druhů zvířat?
- Ochranářské snahy v myslivosti mají u nás dlouholeté tradice, lesníci a myslivci patřili k prvním ochráncům přírody. Již v minulosti je vedla láska k přírodě, k tomu, že se zasazovali jak o vyhlášení ochrany přírodních památek, tak o záchranu druhů zvěře, kterým hrozilo vyhubení (např. medvěd, kamzík). V současné době jsou to taktéž myslivci a lesníci, kteří jsou v praktickém provádění nejvýznamnějšími ochránci ohrožených stavů naší zvěře jak dosud tzv. běžné (zajíc, bažant), tak i vzácné (např. koroptev, tetřev, tetřívek), umělé chovy, doporučení úprav dob hájení a lovu například.
5. Jaký je základní ekologický význam myslivecké péče o zvěř?
- Aby neuváženými zásahy nebyla porušována ekologická rovnováha v přírodě.
I/A/4 - Myslivost a kulturní dědictví 1. Kde je zakotven kulturní význam myslivosti?
2. V čem spočívá význam myslivosti jako součásti kulturního dědictví?
3. V čem spočívá význam myslivosti jako spolutvůrce veřejného života?
4. Uveďte příklady kulturního vlivu myslivosti ve společnosti.
5. Jak se projevuje duchovní odkaz a význam myslivosti? 1. Kde je zakotven kulturní význam myslivosti?
- Písemnictví, umění.
2. V čem spočívá význam myslivosti jako součástí kulturního dědictví?
- Úsilí o zachování přírody a krajiny, její ochrana včetně volně žijící zvěře. Myslivost v sobě zahrnuje i další aspekty… zejména chovy zvěře, obornictví, bažantnictví, ochranu zvěře a jejich biotopů, osvětu, mysliveckou kynologii a samozřejmě dodržování mysliveckých zvyků a tradic jako používání myslivecké mluvy, úlomků, zálomků, konání výřadů a výloží, pasování. Historicky jde o tradiční škálu činností zahrnujících v sobě prvky ochrany přírody i zvěře používající své vlastní metody, tradiční mluvu, zachovávající zvyky a tradice a v neposlední řadě filozofii a etiku.
3. V čem spočívá význam myslivosti jako spolutvůrce veřejného života?
- Myslivost určuje lidské hodnoty a chování.
4. Uveďte příklady kulturního vlivu myslivosti ve společnosti.
- Soudržnost venkovských komunit, vliv na mladou generaci (vytváření žebříčku hodnot, formování názoru na svět, orientace v dění ve světě), mezigenerační vazby (princip přenosu zkušeností), vliv na umění, vliv na životní styl.
5. Jak se projevuje duchovní odkaz a význam myslivosti?
- Dodržování tradic, mluvy, zvyků, propagace myslivosti veřejnosti (výstavy, přehlídky, besedy, práce s dětmi a mládeží,…). Udržování přirozené rovnováhy v krajině, zkvalitňování životního prostředí, prosperující chov zvěře, kvalitní trofeje. I/A/5 - Myslivecké činnosti ve vztahu k veřejnému mínění a k médiím 1. Co je veřejné mínění a jaký je jeho vztah k současné myslivosti?
2. Jaký je význam propagace myslivosti a jaké její formy znáte?
3. Jaká je úloha jednotlivce a zásady jednání při prezentaci myslivosti?
4. Uveďte některá problémová témata související s obhajobou myslivosti.
5. Jaké zásady dodržujeme při kontaktu se sdělovacími prostředky, v rámci chování na sociálních sítích a při zveřejnění fotografií? 1. Co je veřejné mínění a jaký je jeho vztah k současné myslivosti?
- souhrn názorů a hodnocení, které členové veřejnosti vyjadřují k určitému tématu, nebo jako shoda názorů mezi členy veřejnosti dosažená vzájemnou diskuzí (jednoduše řečeno je to názor či smyšlení společnosti. Někdy může být též označováno jako „pověst“, „fáma“, „hlas lidu“, veřejná (obecná) „reputace“, „souhlas lidu“ atp. Vztah veřejnosti je překvapivě pozitivní. (rozvést)
2. Jaký je význam propagace myslivosti a jaké její formy znáte?
- úkolem je vysvětlit nemyslivecké veřejnosti, co znamená věnovat se myslivosti ukázat, co vše myslivci dělají právě pro tuto veřejnost, pro národní hospodářství. Získat veřejnost, zejména mládež, pro aktivní ochranu přírody. Prosazovat na příkladu myslivosti dobré jméno naší vlasti i v zahraničí. K propagační činnosti slouží také Červen - měsíc myslivosti a ochrany přírody.
Formy propagace je například práce s mládeží, zkoušky loveckých psů, soutěže, příležitostné výstavky, přehlídky loveckých trofejí, výstavy, myslivecké výstavy, přednášky a besedy, tisk, knihovny, foto, rozhlas, televize, film, internet.
3. Jaká je úloha jednotlivce a zásady jednání při prezentaci myslivosti?
- Prezentovat myslivost jako ochrana a chov zvěře a přírody. Prezentovat myslivost v dobrém světle. Ukázat co myslivci dělají pro tuto společnost, pro národní hospodářství. Získat veřejnost, zejména mládež, pro aktivní ochranu přírody. Prosazovat na příkladu myslivosti dobré jméno naší vlastní i v zahraničí. Předvést mravní kulturní vyspělost.
4. Uveďte některá problémová témata související s obhajobou myslivosti.
- Nákazy zvěře (např. AMP), škody,…
5. Jaké zásady dodržujeme při kontaktu se sdělovacími prostředky, v rámci chování na sociálních sítích a při zveřejnění fotografií?
- Nezveřejňujeme fotografie, kde je vidět vývrh, barva,…. Fotografie zveřejňujeme tak, aby to bylo v souladu s mysliveckou etikou, zvyky a s tradicemi (zvěř na správném boku, poslední hryz,…). I/A/6 - Významné mezníky v dějinách naší myslivosti 1. Charakterizujte stručně nejdůležitější etapy ve vývoji myslivosti.
2. Jmenujte významné mezníky ve vývoji mysliveckého zákonodárství.
3. Jmenujte významné mezníky ve vztahu myslivosti vůči vlastnictví půdy.
4. Jmenujte významné mezníky v dějinách myslivecké organizovanosti.
5. Charakterizujte podrobněji některý významný mezník ve vývoji myslivosti. 1. Charakterizujte stručně nejdůležitější etapy ve vývoji myslivosti.
- 950 – první doklady o loveckém právu – kníže Boleslav I. – stanoví, že lov vysoké a černé zvěře je výhradním právem panovníka (regál).
1388 – nařízení krále Václava IV. – lov výsadou vrchnosti, šlechty (dominikál).
1573 – usnesení Českého sněmu – právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků. (Panovník, šlechta, kláštery). Nadále platí Dominikální právo. V nařízení též zmíněna ochrana zvěře, což je považováno za počátek myslivosti na našem území.
1641 – Lovecký řád císaře Ferdinanda III. – poddaní jsou při lovech povinni loveckými robotami, lov jako kratochvíle pro šlechtu.
1675 – císař Leopold I. – nový lovecký řád – šlechta a myslivci všech hodností měli výsadní právo lovu, používání zbraní a nošení loveckých oděvů, opatření proti pytláctví.
1695 – František Antonín Sporck – založil Řád svatého Huberta.
1713 – Karel VI. vydává patent o lovu, opět jsou zmíněny výsady šlechty a myslivců o nošení zbraní a loveckého oblečení, proti pytláctví. Myslivcem se mohl stát jen ten, kdo se 3 roky vyučil na myslivce. Po vyučení byl nový myslivec slavnostně přijat do stavu mysliveckého a byl mu vydán výuční list, tesák a lovecká trubka.
1754 – Marie Terezie - Lovecký řád výrazně omezoval práva majitelů panství prodloužením doby hájení zvěře. Další opatření proti pytláctví.
1786 – císař Josef II. vydává řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňoval poddané z roboty při lovech, upravoval ochranu polních plodin, ukládal hradit škody způsobené při lovu a zvěří. Nařizoval černou zvěř uzavřít do obor.
1849 – císař František Josef I. vydává říšský patent (zákon) o myslivosti č. 154 – právo myslivosti spojováno s vlastnictvím půdy. Majiteli honitby ukládal hradit škody způsobené při lovu a zvěří.
1866 – zemský zákon o myslivosti pro Čechy – omezil dosavadní právo provozovat honitbu a stanovil podmínky pro vystavení honebního lístku. Lovu se mohl věnovat pouze majitel nebo nájemce pozemku a s ním myslivci pod přísahou, kteří byli ve službě honitby nebo honebního společenstva.
1883 byl založen Spolek honební a ochrany zvěře.
1923 – založena Československá myslivecká jednota.
1948 – zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. – právo myslivosti nadále vázáno na vlastnictví půdy.
1962 – zákon o myslivosti 23/1962 Sb. – odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví půdy.
1992 – zákon o myslivosti č. 270/1992 Sb. – právo myslivosti opět přiznáno majitelům půdy.
2002 – zákon o myslivosti 449/2001 Sb. – s účinností od 1. 7. 2002 – současný platný zákon.
2. Jmenujte významné mezníky ve vývoji mysliveckého zákonodárství.
- 950 REGÁLNÍ PRÁVO – Boleslav I. , střelba vysoké
- 1388 DOMINIKÁLNÍ PRÁVO – Václav IV. , každý šlechtic může provádět právo myslivosti
- 1573 ustanovení základů myslivost => ČESKÁ MYSLIVOST
- 1848 ZÁKLADNÍ OSNOVA VYŠKOLENÍ – zakládání spolků, Lovecké bratrstvo u Schwarzenbergů
- Introdukce mufloní zvěře
- 1853 ŘIŠSKÝ ZÁKON – minimální výměra honitby je 115 ha – vztah půda X lov
- 1755 LESNÍ ŘÁDY MARIE TEREZIE – Povolení všem lidem lovit – vyhubení černé zvěře
- 22.4. 1923 založení ČESKOSLOVENSKÉ MYSLIVECKÉ JEDNOTY – p. Sladina
- časopis Stráž Myslivosti
- 1941 ZÁKON O POVINNÉM ČLENSTVÍ MYSLIVCŮ – velká kontrola!
- 1962 ZÁKON O MYSLIVOSTI – zrušena možnost projímání honiteb fyzickým osobám
- 500ha, spolky pro „obyčejné obyvatelstvo“ -> Myslivecká sdružení
- 90.léta – PRÁVO MYSLIVOSTI – vlastníkům půdy
- zrušeno povinné členství, honitba i pro fyzické osoby
- Československý myslivecký svaz
- 2001 ÚPRAVA PRÁVA MYSLIVOSTI – dobrovolné členství, 500ha
- 31.12.2001 – 1.7.2002 – ZÁKON 449/2001 SB.
- 2010 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK – of. název Myslivecké sdružení
3. Jmenujte významné mezníky ve vztahu myslivosti vůči vlastnictví půdy.
- 1388 DOMINIKÁLNÍ PRÁVO – Václav IV. , každý šlechtic může provádět právo myslivosti
- 1848 ŘIŠSKÝ PATENT - Honitby se začaly dělit na honitby vlastní a společenstevní. Zavedeny byly nové techniky lovu: šoulačka, čekaná, slídění, lov na újedi, vábení, společné hony, kruhová leč, ploužení, naháňky apod.
- 1849 – císař František Josef I. vydává ŘÍŠSKÝ PATENT (ZÁKON) O MYSLIVOSTI Č. 154 – právo myslivosti spojováno s vlastnictvím půdy. Majiteli honitby ukládal hradit škody způsobené při lovu a zvěří.
- 1853 ŘIŠSKÝ ZÁKON – minimální výměra honitby je 115 ha – vztah půda X lov
- 1866 – ZEMSKÝ ZÁKON O MYSLIVOSTI PRO ČECHY – omezil dosavadní právo provozovat honitbu a stanovil podmínky pro vystavení honebního lístku. Lovu se mohl věnovat pouze majitel nebo nájemce pozemku a s ním myslivci pod přísahou, kteří byli ve službě honitby nebo honebního společenstva.
- 1948 – ZÁKON O MYSLIVOSTI Č. 225/1947 SB. – právo myslivosti nadále vázáno na vlastnictví půdy.
- 1962 ZÁKON O MYSLIVOSTI 23/1962 - Následkem zákona o myslivosti č. 23/1962 bylo právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Ty právo myslivosti poskytovaly za úplatu mysliveckým sdružením.
- 1992 ZÁKON O MYSLIVOSTI 270/1992, který opět přiznal právo myslivosti majitelům půdy ale v důsledku dalších ustanovení je toto právo velmi slabé, zejména pro majitele malých pozemků.
4. Jmenujte významné mezníky v dějinách myslivecké organizovanosti.
- 950 REGÁLNÍ PRÁVO – Boleslav I. – štvanice
- 1675 NOVÝ LOVECKÝ ŘÁD LEOPOLDA I. - který uzákonil výsadní právo lovu, používání zbraní a nošení loveckých oděvů, stanovil opatření proti pytláctví a zakázal nošení zbraní osobami nepovolanými.
- 1695 – FRANTIŠEK ANTONÍN SPORCK – založil Řád svatého Huberta.
- 1713 – Karel VI. vydává PATENT O LOVU, opět jsou zmíněny výsady šlechty a myslivců o nošení zbraní a loveckého oblečení, proti pytláctví. Myslivcem se mohl stát jen ten, kdo se 3 roky vyučil na myslivce. Po vyučení byl nový myslivec slavnostně přijat do stavu mysliveckého a byl mu vydán výuční list, tesák a lovecká trubka
- 1755 LESNÍ ŘÁDY MARIE TEREZIE – Povolení všem lidem lovit – vyhubení černé zvěře
- 22.4. 1923 založení ČESKOSLOVENSKÉ MYSLIVECKÉ JEDNOTY – p. Sladina
- časopis Stráž Myslivosti
- 1941 ZÁKON O POVINNÉM ČLENSTVÍ MYSLIVCŮ – velká kontrola!
- 1962 ZÁKON O MYSLIVOSTI – zrušena možnost projímání honiteb fyzickým osobám
- 500ha, spolky pro „obyčejné obyvatelstvo“ -> Myslivecká sdružení
- 90.léta – PRÁVO MYSLIVOSTI – vlastníkům půdy
- zrušeno povinné členství, honitba i pro fyzické osoby
- Československý myslivecký svaz
- 2010 nový Občanský zákoník – of. název Myslivecké sdružení
5. Charakterizujte podrobněji některý významný mezník ve vývoji myslivosti.
- Lesní řády Marie Terezie: V polovině 18. století se začaly výrazněji projevovat škody na zemědělských porostech, a proto v roce 1766 vydala Marie Terezie patent, který nařizoval myslivcům (vlastníkům loveckého práva) hradit škody působené zvěří na polích.
Situace se nelepšila, proto jen o čtyři roky později vychází další zásadní nařízení, které ukládalo povinnost uzavřít veškerou černou zvěř do obor.
Na tento stav navázal syn Marie Terezie, císař Josef II, který v roce 1786 vydává nový patent, který zakazuje chov černé zvěře ve volných honitbách a povoluje její chov jen v oborách. Mimo obory byla černá považována za škodnou, kterou bylo nutno nemilosrdně hubit. A takovýto stav vydržel téměř 170 let, tedy až do konce druhé světové války. Černá zvěř se ve volnosti vyskytovala jen zřídka, přičemž se jednalo o jedince, kteří buď unikli z obor, nebo k nám pronikli ze Slovenska. Tyto věty jasně potvrzuje fakt, že podle oficiálních statistik se v roce 1935 ulovilo jen 23 kusů černé zvěře. Obdobně tomu bylo ještě bezprostředně po skončení války, kdy v roce 1946 bylo uloveno 26 kusů.
I/A/7 - Osobnost myslivce a etika v myslivecké praxi 1. Jmenujte některé kladné osobnostní rysy myslivce.
2. Vysvětlete obecně pojem etika v myslivosti.
3. Jmenujte některé etické normy dodržované v myslivosti.
4. Proč je u myslivců kladen důraz na kladné charakterové vlastnosti?
5. Co je Myslivecký řád? 1. Jmenujte některé kladné rysy myslivce.
- Ukázněnost a dodržování bezpečnosti při zacházení se zbraní
- Potlačení „střelecké vášně“
- Rozvaha
- Sebeovládání
- Stálé sebevzdělávání
- Poctivost a čestnost
- Slušnost a nezištnost
- Družnost a ochota pomoci
- Skromnost
2. Vysvětlete obecně pojem etika v myslivosti.
- Etika v myslivosti vysvětluje, jak by se měl myslivec ve společnosti ale i v soukromém životě chovat. Jak by měl přemýšlet a jak reprezentovat myslivost jako takovou. Etika také vysvětluje jak by se měl myslivec chovat ke zvěři a ke přírodě.
3. Jmenujte některé etické normy dodržované v myslivosti.
- Myslivec nesmí zvěř trýznit, má o ni pečovat a chránit ji. Myslivec nechová zvěř proto, aby ji usmrcoval, ale usmrcuje ji proto, aby ji choval.
4. Proč je u myslivců kladen důraz na kladně charakterové vlastnosti?
- Protože rozhodují o životě a smrti, mají v rukou smrtelnou zbraň.
5. Co je Myslivecký řád?
- Je závazný pro členy ČMMJ.
-Vychází z právních předpisů o myslivosti, zbraních a střelivu, ochraně přírody a veterinární péči, stanov ČMMJ a dalších.
- Dodržováním mysliveckého řádu se sleduje správný a bezpečný výkon práva myslivosti v souladu s tradicemi a morálkou. I/A/8 - Vývoj, význam a pravidla použití myslivecké mluvy 1. Co je to myslivecká mluva a jak vznikla?
2. Kde můžeme najít kompletní přehled mysliveckých termínů a výrazů?
3. Kdy a za jakých podmínek mysliveckou mluvu používáme?
4. Uveďte příklady ryze odborných mysliveckých termínů z různých oblastí myslivecké praxe.
5. Uveďte některé nesprávné výrazy, které se ve slovníku myslivců objevují. 1. Co je to myslivecká mluva a jak vznikla?
- Myslivecká mluva vznikla již ve středověku (1620 Bílá Hora – poněmčení) a od té doby se neustále vyvíjí. Vznikla k jakémusi odlišení myslivců od obyčejné veřejnosti – nadřazenost (ostatní nerozumí). Popsání zvěře hlavně dle činnosti.
2. Kde můžeme najít kompletní přehled mysliveckých termínů a výrazů?
- V mysliveckém slovníku. (Slovník Jaromíra Kovaříka a Ctirada Rakušana)
3. Kdy a za jakých podmínek mysliveckou mluvu používáme?
- V myslivecké společnosti, při prezentaci myslivosti,..
4. Uveďte příklady ryze odborných mysliveckých termínů z různých oblastní myslivecké praxe.
- Barva, běl, morda, kelce, klektáky, chrutí, toulec, rez, klást,..
5. Uveďte některé nesprávné výrazy, které se ve slovníku myslivců objevují.
- Telko místo koloucha, deka místo kůže, dosledovaná zvěř je padlá zvěř,… I/A/9 - Popis myslivecké činnosti mysliveckou mluvou 1. Popište mysliveckou mluvou výbavu myslivce.
2. Popište mysliveckou mluvou individuální lov a činnost myslivce v jeho průběhu.
3. Popište mysliveckou mluvou společný lov a činnost myslivce v jeho průběhu.
4. Popište mysliveckou mluvou chování myslivce po výstřelu, během dosledu, dohledávky a ošetření ulovené zvěře.
5. Popište mysliveckou mluvou práci loveckého psa a související chování myslivce. 1. Popište mysliveckou mluvou výbavu myslivce.
- Klobouk, brašna, zbraň, lovecký nůž s pevnou čepelí, pirštok, trojnožka, kulovnice, brokovnice, optika, …
2. Popište mysliveckou mluvou individuální lov a činnost myslivce v jeho průběhu.
- Individuální lov provádí jedna osoba (pokud ji provází lovecký průvodce, stále se jedná o individuální lov) a loví se při něm převážně zvěř velká a šelmy. Používají se kulové zbraně a náboje. K individuálnímu lovu je potřeba lovecký lístek a povolenku k lovu ( u skupinových lovů - honů, náháněk, nátlače... je povolenka k lovu hromadná ).
Šoulačka: Nejsložitější způsob lovu. Lovec sám prochází (šoulá) známými cestičkami a stezkami - šoulacími chodníky - a snaží se ke zvěři přiblížit na bezpečný dostřel tak, aby nebyl zavětřen (aby jej zvěř neucítila), uslyšen ani uviděn - aby zvěř "nezradil". K postupu se používá různých přirozených krytů (stromy, křoví, skály). Tímto způsobem se loví převážně spárkatá zvěř.
Čekaná: Dříve označováno jako čekání. Způsob lovu, při kterém lovec čeká na vhodném místě. K tomu si vytvoří buď dočasné krytí (kryt z natrhaných větviček, přenosný posed) nebo použije již dopředu připravených zařízení určených k tomuto lovu (posedy, kazatelny). Podmínkou je, aby jej zvěř nemohla zavětřit, zůstal po celou dobu v klidu a jen pozoroval okolí.
Jelení zvěř se tímto způsobem loví hlavně z posedu (alespoň 8 m vysokých, aby lovec nebyl zpozorován a zavětřen) za ranního svítání nebo při večerním soumraku, kdy se jeleni chodí pást na své oblíbené pastviny. Podobně se čeká na dančí, srnčí a černou zvěř. Divoké vodní ptactvo se loví z upravených budek za rozbřesku nebo soumraku. K lovu holubů se používá krytí stromů nebo keřů. Lišky, kuny a podobné šelmy se loví čekáním u jejich nory nebo na újedišti.
Slídění: Při tomto způsobu lovu prochází lovec často křovinatý terén s myslivecky upotřebitelným psem ze skupiny slídičů. Psa nemusí mít samotný myslivec, ale častěji mu při lovu pomáhá jiná osoba. Tímto způsobem se loví hlavně drobná zvěř.
Lov na újedi: Tento lov patří mezi skupinu lestných lovů. Probíhá podobně jako čekaná, jen k přilákání zvěře se používá návnad, kterou tvoří tělo nebo část uhynulé nebo ulovené zvěře (velké šelmy). Může se ale používat i rostlinná potrava (vařené brambory), např. pro lov černé zvěře. Místo lovu se pak nazývá újediště. Velikost újedi se liší podle druhu zvěře, která je lovena (na medvěda se jako újeď používá např. kůň, kdežto na černou zvěř stačí pár vařených brambor). V každém případě je podle zákona nutné po lovu újeď odklidit. Tento způsob lovu je velmi obtížný a je potřeba hodně trpělivosti, protože v některých případech trvá i několik dní než lovná zvěř újeď najde a zvykne si ji navštěvovat pravidelně.
Vábení: Vábení patří do skupiny lestných lovů. Spočívá v přilákání zvěře napodobením jejího hlasu nebo hlasu kořisti. K tomu se používá vábniček, které se vyrábí k napodobení určitého druhu zvěře. Vábení je velice obtížné a existuje mnoho způsobů, jak zvěř přivábit v různých situacích. Zvěř v různých obdobích roku se loví jinak, stejně tak se mění zvuk vábení podle věku vábené zvěře.
3. Popište mysliveckou mluvou společný lov a činnost myslivce v jeho průběhu.
- Na společném lovu se loví drobná srstnatá i pernatá zvěř (např. zajíc, bažant, povolené druhy kachen …) a zvěř černá (lončák a sele). Společného lovu se účastní větší počet lidí - lovců a honců. Používají se brokové zbraně s brokovými či jednotnými náboji, ale i zbraně kulové s kulovými náboji ( jen u naháněk a nátlaček na černou zvěř). Myslivci při lovu používají lovecky upotřebitelné psy.
Nejčastější druhy společného lovu jsou: kruhová leč, obstavná leč, česká leč, ploužení, naháňka a nátlačka.
Kruhová leč: Kruhová leč je společný lov, tudíž nespadá do individuálních lovů. Používá se na drobnou srstnatou zvěř (zajíc, králík).
Lovci se rozestoupí do kruhu (odtud název kruhová) a na povel vedoucího honu (hospodář nebo jím pověřená osoba) zahájí lov. Střelci, vodiči se psi se začnou pohybovat směrem do středu. Po přiblížení střelců na dostřel dává vedoucí honu povel Z kola ven, což znamená, že střelci nesmí střílet do kruhu, ale jen na zvěř vybíhající s kruhu ven. Po zvážení vedoucí honu dá povel konec leče, tudíž střelec vybíjí zbraň a je zakázána jakákoli střelba. U tohoto lovu je nutná vysoká disciplína ( nebezpečí postřelení lovců a psů, kteří se pohybují v leči) a organisovanost. Také terén by měl být přehledný. Vzhledem k minimálním přirozeným stavům drobné zvěře se ve větší míře tato leč používá už jen na jihu Moravy.
4. Popište mysliveckou mluvou chování myslivce při výstřelu, během dosledu, během dohledávky a během ošetření ulovené zvěře.
- Pokud kus, na který se střílelo, nezůstal ihned v ohni, je třeba vyčkat, a to cca 20-30 minut, mnohdy dle značení zvěře i déle a teprve potom jít hledat nástřel, který je třeba řádně označit nástřelovým zálomkem a po vyhodnocení nástřelu rozhodnout, zda je třeba provést dosled pomocí psa nebo se půjde po pobarvené stopě, je-li zřetelná, dál. Důležité je připomenout, že nástřel je třeba najít a důkladně vyhodnotit i v případě, že jsme zvěř "určitě" chybili!
Poté, co byla zvěř po ráně nalezena, provede doprovázející ve smyslu mysliveckých zvyků a tradic všechny úkony spojené s prokázáním poslední pocty zvěři, a to udělením úlomků (poslední hryz, příp. i výstřelový úlomek) a blahopřání úspěšnému loveckému hostu předáním loveckého úlomku. Oba účastníci lovu společně provedou také určení věku a předběžné posouzení trofeje ulovené zvěře. Při dobré ráně je na místě, aby doprovázející kromě blahopřání ocenil tuto skutečnost i slovní pochvalou a uznáním na adresu loveckého hosta.
Ulovený kus spárkaté zvěře je třeba poté ošetřit, a to jejím vyvrhnutím. Doprovázející (vzhledem ke své praxi, zkušenosti a tím i zručnosti) může vyvrhování provést za loveckého hosta, nejdřív by však měl vyvrhování tomuto nabídnout, a pokud si to přeje lovecký host provést sám, je třeba mu v souladu s mysliveckými zvyky a tradicemi vyhovět.
5. Popište mysliveckou mluvou práci loveckého psa a související chování myslivce.
- Honiči – Honí zvěř ; Následuje psa
- Barváři – Dohledávají/Dosledují zvěř ; Následuje psa
- Ohaři – Vystavují, vyhledávají drobnou zvěř, aportují ; Vyčkává až mu pes přinese zvěř
- Slídiči – Slídí, přináší zvěř ; Vyčkává až mu pes přinese zvěř
- Norníci – Norují ; Čeká u nory
- morda, aport, dosled,… I/A/10 - Popis spárkaté zvěře a jejích životních projevů mysliveckou mluvou 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých části těla spárkaté zvěře.
2. Které jsou specifické výrazy pro popis parohaté zvěře?
3. Které jsou specifické výrazy pro popis rohaté zvěře?
4. Které jsou specifické výrazy pro popis černé zvěře?
5. Popište mysliveckou mluvou chování a rozmnožování spárkaté zvěře. 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých částí těla spárkaté zvěře.
- Běhy, větrník (kromě prasete divokého – ryj), svírák, lízák, říje (kromě prasete divokého – chrutí), kladení, střapec,…
2. Které jsou specifické výrazy pro popis parohaté zvěře?
- špičáky v horní čelisti – kelce, stárnutím jelenů (po 13-14 roku stáří) se zmenšuje schopnost tvorby velkého paroží – zpátečníci, větrník, slzník, hříva, …
3. Které jsou specifické výrazy pro popis rohaté zvěře?
- po stranách hřbetu světlé oválné skvrny - sedlo/čabraka, na krku prodloužená tuhá srst - rouno, u kamzíků pachové žlázy – fíky, páchnoucí látka - prk, bezoárové koule – koule tvořená ze slepených slízaných chlupů uvnitř žaludku (koza, kamzík).
4. Které jsou specifické výrazy pro popis černé zvěře?
- selata do 31. března následujícího roku jsou letošáci, potom loňčáci. Kňour ve třetím roce života je sekáč, Špičáky kňoura v horní čelisti jsou klektáky v dolní čelisti páráky. Bachyně mají špičáky (dolní) kratší a nazývají se háky. Hřeben, markazíni – selata, ryj.
5. Popište mysliveckou mluvou chování a rozmnožování spárkaté zvěře.
- Jistí, bádá, pátrá, bystří, větří, troubí, vytahuje, táhne, zatahuje, láme, zaléhá, kaliští se, kňour zbraněmi klektá/seká,…
- Říje, chrutí. I/A/11 - Popis drobné srstnaté zvěře a jejích životních projevů mysliveckou mluvou 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých části těla drobné srstnaté zvěře.
2. Popište mysliveckou mluvou králíka a zajíce.
3. Popište mysliveckou mluvou chování drobné srstnaté zvěře.
4. Popište mysliveckou mluvou rozmnožování drobné srstnaté zvěře.
5. Uveďte některé specifické pojmy používané pro popis drobné zvěře. 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých částí těla drobné srstnaté zvěře.
- Slechy, světla, hlava, nos, huba, vousy, krk, hruď, tlapka, běhy, břicho, pírko, hřbet.
2. Popište mysliveckou mluvou králíka a zajíce.
3. Popište mysliveckou mluvou chování drobné srstnaté zvěře.
- Je-li vyplašen, z lože vyzvednut, vypíchnut, vystává, vyráží, uhání, peláší, kličkuje, klouže břichem po zemi, hopkuje, panáčkuje, kuželkuje – vztyčuje-li se na zadní běhy, seká-li předními běhy do vzduchu – bubnuje, seká-li zadními běhy – dupe, při soubojích políčkují, je-li jich více po hromadě – besedují, králík doluje,…
4. Popište mysliveckou mluvou rozmnožování drobné srstnaté zvěře.
- Honcování
5. Uveďte některé specifické pojmy používané pro popis drobné srstnaté zvěře.
- škrabáky – drápy zajíců a hlodavců, řezáky – hlodáky či struhy,… I/A/12 - Popis šelem a jejich životních projevů mysliveckou mluvou 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých části těla šelem.
2. Popište mysliveckou mluvou lišku a vlka.
3. Popište mysliveckou mluvou kunu a jezevce.
4. Popište mysliveckou mluvou chování, získávání potravy a rozmnožování šelem.
5. Uveďte některé speciální pojmy používané pro popis šelem. 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých částí těla šelem.
- Hlava, slechy, světla, čenich, morda/mordička, krk, hruď, tlapy/tlapky, běhy, břicho, kýty/kýtky, hřbet.
2. Popište mysliveckou mluvou lišku a vlka.
3. Popište mysliveckou mluvou kunu a jezevce.
4. Popište mysliveckou mluvou chování, získávání potravy a rozmnožování šelem.
- Chování: V honitbě vlk vězí, na podzim vede kočovný život, v zimě se sdružuje ve smečky, stopní dráha – čárování, liška do brlohu vjíždí, z něho vyjíždí, na povrchu v pelechu zaléhá, do nory jezevec vklouzá, v brlohu vězí, den přespává, před opouštěním nory jistí, před vchodem se vyklepává, na zimu se jezevec ukládá,…
Potrava: Vlk zvěř pronásleduje, štve, kořist strhne, zadáví, mršinu ožírá, liška vychází na lov – na lup, kořist loupí, strhává ji, dáví, odnáší, buď načíná nebo celou dáví, rys se na kořist vrhá, jezevec za soumraku vychází na žír, sbírá žír, kořínkuje, mravenčí, kuna vychází na lup, vylupuje hnízda, úlovek dáví, tchoř odvléká, požírá.
Rozmnožování: Vlk – honění, liška, rys, kočka, vydra, kuna – kaňkování, jezevec – chrutí.
5. Uveďte některé speciální pojmy používané pro popis šelem.
- špičáky – kly, pazoury – prsty s drápy, přezka – samičí pohl. org., sádelník – pachová žláza, bílé zbarvení konce oháňky se označuje jako kvítek (liška), nad kořenem oháňky pachová žláza fialka (liška).
I/A/13 - Popis pernaté zvěře a jejich životních projevů mysliveckou mluvou 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých části těla pernaté zvěře.
2. Popište mysliveckou mluvou bažanta a koroptev.
3. Popište mysliveckou mluvou dravce, sovu, kachnu a husu.
4. Popište mysliveckou mluvou chování, získávání potravy a rozmnožování pernaté zvěře.
5. Uveďte některé speciální pojmy používané pro popis pernaté zvěře. 1. Uveďte obecně platná označení jednotlivých částí těla pernaté zvěře.
- Hlava, hřbet, letky, stoják/stojáček, hruď, břicho, krk,…
2. Popište mysliveckou mluvou bažanta a koroptev.
3. Popište mysliveckou mluvou dravce, sovu, kachnu a husu.
4. Popište mysliveckou mluvou chování, získávání potravy a rozmnožování pernaté zvěře.
- Chování: Pátrá zrakem, sluchem bystří, při večerním zahřadování kohout brká, krká, při ranním toku kohout puká či počítá, zrychluje se v trylek, následuje výlusk a broušení – tetřev jezdí po větvi, slepice ošlapuje, tetřev zapadá na strom, hlučně se zalomí, zahřaduje, někdy se přelomí na jiný strom. Při spatření nebezpeční perlička křičí.
Získávání potravy: Tetřev uštipuje, spásá, krocan se paství, toulá se, perlička se paství, popelí se, bažant se paství, bere zob, kachny se paství, kormorán loví, sluka červy vypichuje, výr kořist trhá a hltá ji.
Rozmnožování: Tok, bažant – ostruhování, koroptev – párkování, rozštipování, kachna – řadění,
5. Uveďte nějaké speciální pojmy používané pro popis pernaté zvěře.
- zejk – ostrý zářez v horní čelisti u sokolovitých, nehet – zesílená část na špičce zobáku u vrubozobých, obsah svalnatého žaludku je rozmělňován pomocí grytu – drobných kamínků a zrohovatělou sliznicí, hlasové ústrojí – syrinx I/A/14 - Zvyky při individuálních lovech zvěře 1. Uveďte přehled tradic uplatněných při individuálním lovu zvěře.
2. Jak se projeví myslivecká etika v rámci individuálního lovu s ohledem na chování vůči zvěři?
3. Jaký je rozdíl v předání úlomku při lovu s loveckým průvodcem a bez něj?
4. Které zálomky lze během osamělého lovu použít?
5. Která pravidla platí ve vzájemném vztahu loveckého hosta a průvodce? 1. Uveďte přehled tradic uplatněných při individuálním lovu.
- Poslední hryz, předání úlomku, „stráž u zhaslého kusu“, troubení,…
2. Jak se projeví myslivecká etika v rámci individuálního lovu s ohledem na chování vůči zvěři?
- Mířit myslivecky (na komoru),střílet na přiměřenou vzdálenost, nestřílet jako první samičí kus vodící mládě, nestřílet na vedoucí kus v tlupě, účastnit se případného dosledu, trofej pečlivě vypreparovat, poslední hryz, předání úlomku, „stráž u zhaslého kusu“, úlovek patřičně ošetřit, při převozu hlavou k lesu – poslední rozloučení.
3. Jaký je rozdíl v předání úlomku při lovu s loveckým průvodcem a bez něj?
- Bez průvodce si myslivec dá úlomek za klobouk sám a dodrží tradici „stráž u zhaslého kusu“.
4. Které zálomky lze během osamělého lovu použít?
- Hlavní zálomek, směrový zálomek, nástřelový zálomek, stopový zálomek.
5. Která pravidla platí ve vzájemném vztahu loveckého hosta a průvodce?
- Lovecký host dbá jak na bezpečnost tak na pokyny průvodce, průvodce dbá na zvyky a tradice při osamělém lovu.
I/A/15 - Zvyky při společných lovech zvěře 1. Uveďte přehled zvyků a tradic uplatněných při společném lovu.
2. Jak se projeví myslivecká etika v rámci společného lovu s ohledem na chování vůči zvěři?
3. Jaké se od účastníka společného lovu předpokládá chování?
4. Jak se myslivec ustrojí a vystrojí na společný lov?
5. Jaké je chování myslivce na stanovišti s ohledem na myslivecké zvyky? 1. Uveďte přehled zvyků a tradic uplatněných při společném lovu.
- Organizační zásady (postavení účastníků naháňky), výlož a výřad, troubení, úlomky, poslední leč, pasování,…
2. Jak se projeví myslivecká etika v rámci společného lovu s ohledem na chování vůči zvěři?
- Respektování pravidel „poslední brok“ a „první kule“, projeví se na zvěři (střelba po ní), nestřílíme do „hrobu“,…
3. Jaké se od účastníka lovu předpokládá chování?
- Respektuje pravidla lovu, dbá na bezpečnost, ctí tradice a zvyky,..
4. Jak se myslivec ustrojí a vystrojí na společný lov?
- Myslivec dbá na počasí, obléká se do zelené, černé, hnědé a do fluorescenční barvy kvůli bezpečnosti.
5. Jaké je chování myslivce na stanovišti s ohledem na myslivecké zvyky?
- Dbá na bezpečnost sebe i lidí kolem sebe, střelec respektuje „poslední brok“ a „první kule“,…
I/A/16 - První kule, poslední brok, lovecké právo a stráž u zhaslého kusu 1. Čeho se týká pojem „lovecké právo“ a komu náleží?
2. Jaký je vztah trofeje a loveckého práva?
3. Vysvětlete pravidlo „první kule“.
4. Vysvětlete pravidlo „posledního broku“.
5. Vysvětlete tradici „stráž u zhaslého kusu“. 1. Čeho se týká pojem „lovecké právo" a komu náleží?
- Pojmem "lovecké právo" se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře (drob). Náleží k němu jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny, popřípadě tuk (běl), který lze rukou oddělit. Patří podle tradice střelci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Jestliže však kus vyvrhoval lovecký průvodce, náleží lovecké právo jemu. Hlava s trofejí se obvykle ponechává střelci. Pokud si ji odnáší nevypreparovanou, náleží mu i mozek. Jinak je mozek součástí loveckého práva a v případě, že zvěř vyvrhoval a trofej preparoval průvodce, náleží jemu. Podobně je tomu i u holé zvěře. Pokud se kus holé zvěře odevzdá k prodeji a jde s celou hlavou, pak tedy samozřejmě bez vynětí mozku.
2. Jaký je vztah trofeje a loveckého práva?
- Lovecké právo může patřit i jinému myslivci než lovci, zatímco trofej vždy patří lovci.
3. Vysvětlete pravidlo „první kule".
- Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Střílelo-li např. na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil, byť i kus nepadl v ráně a musel být proveden dosled. Tato rána se považuje za "první kuli". Nemusí být první v pořadí, jestliže zvěř byla předchozími zásahy jen poraněna. Další případné zásahy - po "první kuli" - platí za rány dostřelné. Zjišťuje se to na zhaslé zvěři a ve sporných případech rozhoduje vedoucí lovu.
4. Vysvětlete pravidlo „posledního broku".
- "Poslední brok" při honech znamená, že lovcem střelené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně kus klesl a zhasl. Nepočítá se ovšem tzv. "střelení do hrobu" (na již zhaslou zvěř).
5. Vysvětlete tradici „ stráž u zhaslého kusu".
- Poslední poctou ulovené zvěři je "stráž u zhaslého kusu". Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení, o okamžiky splynutí s přírodou, kdy lovec znovu v duchu prožívá úspěšný lov. Tento zvyk má kromě morálního i praktický význam, kus může totiž vychladnout.
I/A/17 - Vztah myslivce k živé i ulovené zvěři a k trofeji 1. Jmenujte některé zásady chování myslivce vůči živé zvěři.
2. Jak se má myslivec chovat vůči složené zvěři
3. Jaký je správný vztah myslivce k trofeji?
4. Jaká pravidla platí při fotografování zvěře?
5. Jak učíme děti a nemysliveckou veřejnost kladnému vztahu vůči zvěři? 1. Jmenujte některé zásady chování myslivce vůči živé zvěři.
- Dodržujeme období klidu, nelovíme kdy není jejich doba lovu, řádně přikrmujeme, čistíme krmná zařízení, popř. léčíme,…
2. Jak se má myslivec chovat vůči složené zvěři?
- S úctou a dodržet veškeré tradice a zvyky.
3. Jaký je správný vztah myslivce k trofeji?
- Myslivec má trofej jako vzpomínku nebo hodnotitelným soutěžním předmětem.
4. Jaká pravidla platí při fotografování zvěře?
- Fotografuje s řádnou a uctivou prezentací zvěře.
5. Jak učíme děti a nemysliveckou veřejnost kladnému vztahu vůči zvěři?
- Propagací myslivosti. Prosazovat na příkladu myslivosti dobré jméno naší vlasti i v zahraničí. K propagační činnosti slouží také Červen - měsíc myslivosti a ochrany přírody.
Formy propagace je například práce s mládeží, zkoušky loveckých psů, soutěže, příležitostné výstavky, přehlídky loveckých trofejí, výstavy, myslivecké výstavy, přednášky a besedy, tisk, knihovny, foto, rozhlas, televize, film, internet.
I/A/18 - Úlomky, poslední hryz a poslední zob 1. Za které druhy zvěře se předává úlomek?
2. Jak probíhá předání úlomku průvodcem?
3. Kdo a kdy předává úlomky na společném lovu?
4. Z kterých dřevin se úlomky běžně odebírají?
5. Co jsou stavovské úlomky? 1. Za které druhy zvěře se předává úlomek?
- a) Veškeré zvěře spárkaté a to samčího i samičího pohlaví
b) Zvěře pernaté po ulovení jeřábka, tetřeva, tetřívka, divokého krocana, bažanta královského
c) U šelem za ulovení – medvěda, vlka, rysa, divokou kočku, jezevce a lišku.
2. Jak probíhá předání úlomku průvodcem?
- Lovec stojí na straně paroží, průvodce naproti, oba mají smeknuto. Předává se nad hlavou uloveného kusu; průvodce podává levou rukou na klobouku úlomek lícem vzhůru, ulomeným koncem směrem k lovci. Průvodce doprovodí předávání úlomku krátkým proslovem, např.: „ Pane X, blahopřeji vám k ulovení tohoto jelena a přijměte podle staré myslivecké tradice úlomek, lovu zdar!“ Lovec také drží klobouk levé ruce, pravicí převezme úlomek a zasune si ho za stuhu na pravou stranu klobouku. Svou vděčnost vyjádří průvodci tím, že jeden boční výhonek z úlomku ulomí, vrátí ho stejným způsobem na klobouku průvodci s poděkováním: „Pane Y, děkuji vám, že jste mě přivedl k úspěšné ráně, a přijměte, prosím , část úlomku, lovu zdar!“ Průvodce si část úlomku zasune též na pravou stranu klobouku a podají si pravice.
3. Kdo a kdy předává úlomky na společném lovu?
- Myslivecký hospodář při výřadu.
4. Z kterých dřevin se úlomky běžně odebírají?
- Z jehličnanů, listnanů poblíž ulovení zvěře.
5. Co jsou stavovské úlomky?
- Stavovský úlomek je úlomkem třívýhonkovým. Jedná se o ulomenou větvičku, kterou se myslivci zdobí při různých mysliveckých akcích. Jsou to například: myslivecké plesy, přijímání mezi myslivce, střelecké akce, svatby, apod. Tyto úlomky nosí myslivci na levé straně klobouku.
I/A/19 - Výlož a výřad 1. Vysvětlete rozdíl pojmů výlož a výřad.
2. Jak se organizuje zvěř na výloži a výřadu?
3. Která zvěř se dostává na výlož a výřad?
4. Jaké myslivecké zvyky se dodržují při výřadu?
5. Jaká pravidla platí pro přítomnost myslivců na výřadu? 1. Vysvětlete rozdíl pojmů výlož a výřad.
- Výlož - ukončení leče, Výřad – ukončení naháňky (lovecké části)
2. Jak se organizuje zvěř na výloži a výřadu?
- Zvěř se na výloži klade na pravý bok, každý desátý kus - počítáno odprava doleva z pohledu od běhů - se povytáhne. Při společném lovu na černou (spárkatou) zvěř se na výloži úlomky (poslední hryz a lovecký) předávají zřídka; častěji až na výřadu. Nejpozději na výloži se ošetří úlovek, provede vývrh. Při honu se zvěř klade odděleně podle druhu, případně i pohlaví, úlovky se ošetří (vymačkání zajíců, popřípadě vyháčkování pernaté zvěře).
Zvěř na výřadu se klade na chvojí (při vodních honech na rákos) nebo na trávu a z klestu se kolem upraví lem. Zvěř se pokládá na pravý bok, každý desátý kus se povytáhne, počítá se odprava doleva z pohledu od běhů. V rozích výřadu se mohou zapálit ohně. Zvěř na výřadu se nepřekračuje. Při společných lovech na černou (spárkatou) zvěř se na výřad kladou kusy podle hmotnosti případně odděleně podle pohlaví, řada je vyrovnána podle hlav zvěře. Byla-li ulovena též dravá zvěř (např. liška), klade se do další řady; lišce se natáhne oháňka kolmo od těla. Zvěř má v ryjích (svíracích) vsunuty úlomky - poslední hryz, popřípadě na komorách položeny vlastnické úlomky.
3. Která zvěř se dostává na výlož a výřad?
- Veškerá ulovená lovná zvěř
4. Jaké myslivecké zvyky se dodržují při výřadu?
- a) Organizace pokládání zvěře b) Drobná se drží za hlavu c) Rozestavení účastníků naháňky
5. Jaká pravidla platí pro přítomnost myslivců na výřadu?
- Předseda MS a vedoucí lovu se postaví ke hřbetní straně zvěře, trubači vedle či naproti. Proti hlavám zvěře se postaví střelci, honci u běhů zvěře.
1. Co jsou zálomky a k čemu slouží?
2. Co je hlavní a směrový zálomek?
3. Jaké je použití nástřelového zálomku, slednice a příčného zálomku?
4. Co je stanovištní zálomek a kdy se používá?
5. Co je výstražka a čekalka? 1. Co jsou zálomky a k čemu slouží?
- Zálomky jsou praktická němá myslivecká mluva. Jednotliví lovci se v krajině, v lese jejich pomocí dorozumívali od dávných dob. Jsou to větvičky jehličnanů zalomené k různým účelům.
2. Co je hlavní a směrový zálomek?
- Hlavní - znamená pozor, něco se děje, hledej další zálomek. Je dlouhý na délku paže, zbaven kůry na líci i rubu, viditelná je spodní strana, pokládá se, nebo i zavěšuje.
Směrový - uříznutou částí ukazuje směr, velikost má na polovinu paže, také je zbaven kůry na líci i rubu. Směrové zálomky se pokládají spodní stranou nahoru na dohled od sebe.
3. Jaké je použití nástřelového zálomku, slednice a příčného zálomku?
- Nástřelový - je kolmo do země zapíchnutá neostrouhaná větev, nejméně délky poloviny paže nebo i delší. Stála-li zvěř u stromu, můžeme i zalomit větev.
Stopový - ukazuje u nástřelového směr odskoku zvěře. U samčí zaostřený konec, u samičí zvěře rostlý konec ukazuje směr odběhnutí postřelené zvěře.
Příčný - je "pomocníkem" stopového zálomku. Je na délku prstu a aby nedošlo k mýlce, klade se na opačnou stranu. Není-li si lovec jistý směrem odskoku zvěře, položí příčné dva, každý jinam směřující.
4. Co je stanovištní zálomek a kdy se používá?
- Stanovištní - označuje stanoviště střelců i jiná stanoviště. Až na několik koncových má tento zálomek ulámané větvičky, je neostrouhán a je zapíchnutý kolmo do země.
5. Co je výstražka a čekalka?
- Čekací - patří také mezi ty, které můžeme častěji používat. Jsou to dva zálomky velikosti paže, neostrouhané, neolámané, položené křížem spodní stranou nahoru, které vzkazují: "Počkej na mě!" Nechceme-li nebo nemůžeme-li čekat, olámeme větvičky až na několik koncových (a jsou z toho dva stanovištní) a položíme je opět křížem a odejdeme.
Výstražný - upozorňuje na nějaké nebezpečí. Nebo, když nechceme, aby tam šli jiní, když kupříkladu sedíme na čekané, tak si výstražným zálomkem "zahájíme" přístupovou pěšinu. Zálomek je nejméně délky paže nebo i více, ostrouhaný z kůry až na několik koncových větviček a je ohnutý do oblouku, do úplného kruhu. Takováto svítící výstraha se nejlépe zavěsí na strom do výše oči tak, aby byla co nejlépe vidět.