1. Vysvětlete pojem parazitóza a jak se parazité dělí.
- parazitóza – onemocnění způsobené parazity.
- Vnitřní a vnější
2. Vyjmenujte alespoň tři zevní parazity psa a charakterizujte je.
- zákožky, trudníci, klíšťata, blechy, vši, všenky a další
- Blecha psí má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5m. Při silném napadení psa nebo příležitostně blechy psí nepohrdnou ani člověkem či jiným hostitelem. Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 - 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 - 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 - 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví - a to samci i samice blech. Pes se škrábe a kouše, může si způsobovat drobná poranění pokožky, která se druhotně infikují bakteriemi, může sežrat při vykusování srsti nakaženou blechu tasemnicí a čím dál častěji se také u psů vyskytuje alergie na bleší kousnutí. Kromě tasemnice blechy způsobují u silně napadených jedinců i chudokrevnost a přenášejí rovněž i některá bakteriální onemocnění. Pokud psa prohlížíme, svižné blechy nemusíme vždy zachytit pohledem, sama přítomnost blešího trusu v srsti je však průkazná (připomínají tvarem i barvou maková zrnka), rovněž tak stop po bleších kousancích. Kromě blech psích příležitostně nepohrdnou psem i blechy lidské, ježčí a kočičí. Jsou svižnější, menší a černého zabarvení.
- Zákožka psí, případně kočičí - je původcem svrabu u psa. Zákožka psí může přecházet i na člověka. Samice žijí pod kůží, kde si vyvrtávají chodbičky a kladou tam vajíčka. U psa se onemocnění nejprve projeví na řídce osrstěných místech, jako jsou uši, břicho, vnitřní strana stehen a později se šíří i na ostatní plochy kůže. Svrab vyvolává úporné svědění, pes si postižená místa škrábe a pokožka se z nich olupuje v šupinkách. Postižené zvíře je nutné oddělit od ostatních, ošetřit místa, kde se vyskytoval a předměty, které používal a při ošetřování psa používat ochranné gumové rukavice.
- Veš psí - na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí, jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů, celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
3. Vyjmenujte alespoň tři vnitřní parazity psa a charakterizujte je.
- škrkavka - Škrkavkami je napadeno až 90 % štěňat a mladých psů. Tito červi asi 6 - 12 cm dlouzí parazitují v tenkém střevě. U dospělých psů se vyskytují škrkavky ve střevě poměrně zřídka, ale většina má v orgánech uloženy larvičky těchto parazitů. Štěňata se většinou již rodí infikovaná škrkavkami. Larvičky v orgánech feny se v poslední třetině březosti uvolní do krve a pronikají přes placentu do plodů. Zbývající dále cirkulují v krevním oběhu matky a po porodu jsou ještě vylučovány asi 3 týdny mlékem. S každým napitím jsou tedy štěněti dodáváni další nebezpeční paraziti. Po 2 – 4 týdnech se ve vajíčku vyvine larva a zralé vajíčko je schopno infikovat dalšího hostitele. Vajíčka jsou rozptýlena v prostředí a mohou po několik let nakazit nejen psy a kočky, ale i hospodářská a volně žijící zvířata. Škrkavky jsou pro zdraví nakaženého nebezpečné. Bývají většinou postižena všechna mláďata ve vrhu. Škrkavky ještě před dosažením tenkého střeva prodělávají migraci orgány nového hostitele. Po nakažení pronikají do jater, pak do plic, jsou vykašlány a polknuty. Teprve pak ve střevě dospívají. Postižená mláďata jsou ospalá, špatně prospívají a mají výrazně zvětšené napnuté bříško. Poškození plic se projevuje kašlem. Škrkavky vylučují jedovaté zplodiny, na které reaguje nervová soustava křečemi až ochrnutím. Silnější infekce může způsobit i úhyn mláděte. Odrostlejší a dospělá zvířata snášejí sice škrkavky lépe, klinické příznaky nejsou tak výrazné, ale larvičky uložené v orgánech znovu způsobují nakažení mláďat. Od psů a koček se může škrkavkami nakazit i člověk.
- Tasemnice - Tasemnice označujeme jako ploché červy. Jsou to vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů a koček. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílo-růžové články o velikosti cca 3x9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).
- Tenkohlavec liščí - Dospělci tohoto hlísta žijí ve slepém a tenkém střevě (někdy i tlustém střevě) psovitých šelem. Dosahují velikosti v rozsahu od 4,5 do 7,5 cm. Typickým znakem je jejich tvar těla, kde přední část je úzká a zanořená do epitelu sliznice, naopak silná zadní část (obsahující pohlavní orgány) se nachází volně v lumenu střeva. Samička klade mnoho vajíček, které odcházejí společně s výkaly. Vajíčka mohou zůstat životaschopná a infekční ve vnějším prostředí mnoho let, což vede k vysoké míře infekcí u psů. Přesněji řečeno, vajíčka mohou přežívat ze zimy do horkého léta, a to zejména ve vlhkých a stinných místech. Psi se nakazí, pouze pokud pozřou infekční larvu. Závažné infekce mají za následek krvavý průjem, hubnutí, dehydrataci, anémii a v nejvíce extrémních případech smrt.
|
