1. Popište způsoby lovu koroptve.
- Rukávník
- Sněhovka (sklonec, sklopka)
Jednalo se o zařízení určené k odchytu drobné pernaté zvěře, obzvláště koroptví pod zásypy. Sněhovka byla vypouklá čtvercová síť opatřená uprostřed kovovým kroužkem. Tento kroužek se navlékal na ohlazený dřevěný kůl zaražený do země. Síť se upevnila v rozích k zemi, za kroužek se napnula po kůlu vzhůru a upevnila do zářezu v jeho horní části. Ke kroužku se na provázku spustil dolů snopeček obilných klásků. Zvěř podlezla vypnuté strany sítě, zatahala za obilný svazeček, tím se ze zářezu uvolnil kroužek, celá síť sjela dolů a uvěznila koroptve pod sebou.
Přestože se jednalo o odchytové zařízení fungující bez účasti myslivce, bylo je nezbytně nutné v nepříliš dlouhých intervalech kontrolovat, aby se chycená zvěř nepocuchala, zbytečně dlouho se nestresovala a aby ji nevybral některý predátor nebo nepovolaná osoba. Z tohoto důvodu se většinou poblíž sebe připravovalo více sněhovek, jejichž kontrola tak byla jednodušší.
- Rukávník bylo speciální zařízení používané především pro odchyt koroptví, ale výjimečně také pro odchyt mladých bažantů. Dnes se jedná o víceméně reliktní způsob odchytu, i když někde snad může být ještě výjimečně používán. Skládá se ze zábradel, nebes, můstku a bludníku.
Zábradla bývají složená z polí o výšce 50-70 cm a staví se v celkové délce okolo 10-15 metrů. Formují se do tvaru křídel, maskují se větvemi a travinami a mají za úkol svést pomalu natlačovanou zvěř do vlastního bludníku. Jeho první částí jsou nebesa, která tvoří rozšířenou a vyvýšenou předsíň. Další částí je protažený pytel, který má nálevkovitý tvar a ke konci se zužuje. V jeho první třetině se nachází samočinně se sklápějící můstek v podobě houpačky, který převážením zabraňuje zvěři v návratu.
NAHÁNĚNÍ A LOV POMOCÍ ŠTÍTU
K natlačování koroptví do nejrůznějších sítí se často používal tzv. štít. Byl to obraz pasoucí se krávy na plátně o rozměrech 2 krát 2 m, plátno bylo napnuto na rámu opatřeném dole bodcem, aby se dalo upevnit do země. Jindy se používala pouhá maska kravské hlavy, kterou nesl lovec na hlavě.
Použití štítu vycházelo z poznatku, že zvěř se pasoucího se dobytka nebojí, ale pomalu před ním ustupuje požadovaným směrem. Obdobně se bylo možno přiblížit i k pasoucím se husám, divokým kachnám při břehu apod.
- PŘÍKRAJNÍKY
Příkrajníky (přívlače, přívlačce, tyrasy) se používaly k lovu koroptví s pomocí ohařů. Pes vystavující zvěř byl i s okolní krytinou překryt obdélníkovou sítí, která byla na zadním konci opatřena olověnou zátěží. Na přední straně mívala síť v rozích dvě dřevěné tyče, za které byla se zdviženým čelem natažena přes hejnko. Koroptve byly po vyplašení do této sítě schytány. Délka sítě dosahovala až 15m (minimální délka pro odchyt koroptví se udávala asi 6m) a její šířka byla jen o málo menší.
Zvláštní malé příkrajníky se požívaly rovněž k lovu jezevců, lišek a králíků. Byly to čtvercové sítě o straně přes 1 m s olověnými zátěžemi v rozích. Podobné byly rovněž králičí nebo jezevčí měchy, které měly tvar pytle se zdrhovací šňůrou. Takovou sítí se po vpuštění psa nebo fretky pod zem překryl vsuk do nory a vypuzená zvěř byla lapena. Tyto sítě se také používaly jako doplněk při norování, kdy nebyl k dispozici dostatečný počet střelců. Přebytečné vsuky se pak jistily tímto způsobem.
Z hlediska současnosti stojí na tomto místě za zmínku také použití podražce a vlčku, poměrně dobře známých zařízení určených k odchytu drobné pernaté zvěře pod zásypy. Z hlediska dnešního zákonodárství je používání sítí obecně klasifikované jako zakázané s výjimkou odchytu živé zvěře za účelem zazvěřování nebo ornitologického výzkumu.
2. Popište způsoby lovu sluky.
- Sluka je chráněná, Lov sluky lesní je možný pouze na zvláštní povolení odboru životního prostředí příslušného okresního úřadu, a pokud myslivci o povolení lovu zažádali, zpravidla jim nebylo vyhověno, a proto již o lov ani nežádají.
- Klasickým loveckým způsobem byl lov sluky při jarním tahu. V té době se však sluka běžně lovila rovněž na tahu podzimním a při společných lovech vyháněním loveckým psem.
|
